Březnová výprava na malou řeku

Březnová výprava na malou řeku

Na tuhle výpravu jsem se opravdu už moc těšil. Měl jsem sice za sebou pár úspěšných přeskoček a natáčení dalšího dílu Carp Test, ale tentokrát jsem měl v plánu vyrazit na tři dny k břehům mojí milované Berounky a užít si takovou tu správnou pohodovou rybačku bez kamer a nutnosti cokoliv dělat. Nebyl to vlastně můj nápad vyrazit v tomhle chladném počasí na tak dlouho k vodě, ale mého kamaráda Honzy. Tak dlouho mi o své dlouho plánované výpravě vyprávěl, až mě vlastně přesvědčil o tom, že je to skvělý nápad a já se s chutí přidal. Týden před odjezdem jsme horlivě sledovali průtok řeky… tedy přesněji Honza, od kterého mi týden v kuse chodilyzhruba každou hodinu zprávy s informací o aktuálním průtoku řeky 🙂 Dobrým znamením bylo to, že průtok den za dnem klesal.

Když jsem se v neděli balil, dlouze jsem přemýšlel, které boilies si sebou vzít, a jakou taktiku zvolit. Mám doma snad všechny druhy, které u nás u Imperial Baits máme, včetně dipů, gelů, esencí atd. Je toho strašná spousta, takže si umíte představit to dlouhé dumání, co bude to pravé. V jedné věci jsem měl ale jasno, na jednom prutu chci chytat po celou dobu naší novinku pro letošní rok, a to Mega.Krill. Touhle krillovou moučkou nadupané boilies je něco, co jsme tady ještě neměli. Max dokázal do tohoto boilies dostat až 20% krillové moučky, což ve vodě způsobuje úplnou explozi chutí. Zároveň není tak utažené jako třeba Elit nebo Elit Strawberry, a proto pracuje opravdu rychle i v hodně studené vodě. Na druhém prutu jsem se rozhodl, že pojedu svojí klasiku, tzn. buďto Ronnie Rig s 16mm popkou, anebo jednu kuličku 20mm Elit Strawberry s 16mm plovkou stejné příchutě přelitou esencí Black Pepper. Když říkám přelitou, myslím tím opravdu hodně přelitou. Tahle esence je přímo magnetem na velké kapry a já si jí občas liju i ráno do čaje 🙂

K vodě jsem přijel jako první a bohužel jsem zjistil, že naše předem vytipované místo je již obsazené. Nevadí, vybral jsem tedy jiné a možná i za daných podmínek lepší místo. Průtok, o kterém jsme čerpali informace z internetu, však vůbec neodpovídal realitě. Řeka tekla opravdu rychle a mě bylo jasné, že nás čekají tři dny boje. Proto jsem si sedl za mírnou zatáčku, kde se řeka malinko rozšiřovala. Z auta jsem vypustil, bohužel dnes jen jednoho, psího hlídače, protože ten druhý si těsně před odjezdem poranil tlapku, tak musel zůstat protentokrát doma. Začal jsem si připravovat výbavu a při tom jsem si dlouze prohlížel řeku, nádherná a nespoutaná. Někdy mi stačí jen stát na břehu a pozorovat hladinu, vydržel bych to snad i celý den, a to i bez nahozených prutů. Myslím si, že právě tohle patří k nejdůležitějším dovednostem rybáře, umět pozorovat, číst vodu, rychle se rozhodovat a nebýt pohodlný se přizpůsobit okolnostem a momentální situaci…

Při prohlídce řeky přemýšlím o své taktice, kterou jsem měl již v hlavě, chtěl jsem chytat oba dva pruty v korytě řeky mezi kameny. Předpokládal jsem, že se tam budou po nedávných deštích kapři zdržovat a svojí potravu vyhledávat. Do setmění mi zbývá ještě spousta času, a proto oba dva pruty na zkoušku posílám doprostřed řeky a uvidí se, jestli je tam dokážu udržet. Před setměním přijíždí Honza, vše rychle probíráme a je jasné, že pruty udržet v korytě bude nemožné. Na kmenový fluocarbon se mi během dvou hodin nabalilo tolik trav a různých nečistot, že to tahalo i přes téměř na tvrdo dotaženou brzdu fluoš z navijáku. Rozhoduji se tedy levý prut hodit s atraktivní plovkou kousek od břehu a druhý s dvěma 20mm kuličkami Mega.Krillu chci udržet v okolí koryta, a to i za cenu toho, že ho budu muset každé dvě hodiny přehazovat. Do 22hodin se nic neděje, pruty nakonec opíráme o bivak a otvíráme víno, pak druhé a bavíme se skoro až do rána.Když se sejdou dva blázni přes kapry, je stále o čem mluvit…

Z tvrdého spánku, podpořeného kvalitním vínem, mě probírá až budík nastavený na pátou hodinu ranní. Na taktice nic neměním, zůstávám trpělivý, jen okolí koryta prokrmuji cca 2kg boiliesu Mega.Krill. A pak to začíná…nekonečný tanec kolem prutu nahozeného ke korytu. Není to však kvůli častým záběrům, ale kvůli již zmiňovaným plavajícím nečistotám ve vodním sloupci. Zajímavé na tom však je, že se doba mezi nutností prut vytáhnout a očistit neustále prodlužuje. Z rána to bylo každé dvě hodiny a s blížícím se večerem tam prut vydržel bez hnutí skoro tři až čtyři hodiny. Čas u vody, jak známe všichni, plyne rychleji než voda v řece a byla tu opět ta prokletá 22. hodina, kdy museli oba dva pruty z vody ven. Po stáhnutí prutu s krillem vidím, jak krásně koule pracují. Voda má osm stupňů a na boilies jsou viditelné odlupující se kousky. Co je však hlavní, po celém dni ve vodě stále krásně voní. Sundávám proto návazec a na noc ho tak jak je dávám do krillového dipu, abych ho tam ráno mohl zase poslat zpátky. Dokrmuji cca 1-2kg boiliesu a jdu otevřít víno. Noc se nese opět ve znamení degustace jakostního vína a příprav luxusních steaků. Mimochodem Honza je profesionální kuchař, proto s ním taky na výpravy vyrážím :-). Ve 4:30 zvoní budík. Vstávám a připravuji oba pruty. Tiše pozoruji hladinu a tam někde uvnitř cítím, že dnes by to mohl být ten správný den. Konečně je pět hodin a oba dva pruty nahazuji do stejných míst jako předešlý den.

Voda stále dost teče, a tak jsem nucený mít brzdy navijáků hodně utažené. Pro jistotu jsem rukojeť prutů vždy zajistil kolíkem z bivaku, protože moje 10ft pruty z dílny Maxe Nolerta mám opravdu rád a nerad bych o ně přišel. Jdu si ještě na chvilku zalézt do spacáku, kde na mě už čeká César. Je velká zima a ani jemu se nechce být venku. Zavírám oči a najednou se z příposlechu ozve jedno opatrné píp. Hlavou mi projede, že tam stojí stráž a tahá mi za to. Rychle se obouvám a v tom se ozve jedno brutální a nepřerušované pííííííííííííííí. Vylítnul jsem a vidím, jak prut visí ve vzduchu opřený o hlásič za poslední očko a zmítá sebou sem a tam. V poslední chvíli po něm sahám a začíná ta nejlepší část lovu – zápas o to, kdo s koho. Říční kapři umí dokonale využít proudu a ten, co je momentálně na prutu mi to hodně drsně připomíná. Bere si spoustu metrů fluoše a mě je jasné, že to není žádný násaďák. Když už se dostává konečně na dohled, vstupují do hry traviny a ostatní bordel, který se už i za tak krátkou chvíli stačil na fluoš nabalit. Jeden dlouhý provaz připomínající dred havajského bubeníka se zastavuje o první očko a každé další otočení kličkou je stále těžší. Naštěstí pro mě používám silný kmenový fluocarbon, a tím mi odpadá nutnost používat šokové ujímané vlasce. Uzlík, kterým spojujete kmen a šokáč už bych v tomto případě nedokázal skrz nabalené první očko protáhnout a musel bych složitě s kaprem ve vodě vlasec čistit, což se mi taky v minulosti mnohokrát stalo. I tak to jde ztěžka, ale jde! Konečně navádím kapra do podběráku. Krásný široký říční šupináč s opravdu silnou zadní ploutví, který neodolal novému Mega.Krillu. Takový start na své srdcové řece jsem nečekal. Je to opravdu radost pohledět, že máme v našich revírech pořád tak krásné ryby.

Do večera se už bohužel nic dalšího nestalo, jen já jsem byl o mnoho spokojenější. Hodně lidí se dnes honí za jakoukoliv ulovenou rybou – myslím tím, co se velikosti týče. Já osobně nepotřebuji mít každou hodinu záběr a chytat malé ryby. Stále si uvědomuji, proč jsem začal vlastně chytat na boilies. Nebylo to proto, abych chytal 60centimetrové kapříky, ty přece můžu chytat na feeder a užiju si to mnohem víc, než na kaprové náčiní. Bylo to ale proto, abych právě tyhle v uvozovkách malé ryby selektoval. Z toho důvodu, i když k vodě jedu jen třeba na pár hodin, se snažím nastavit taktiku lovu tak, abych dokázal přelstít tu největší rybu, která v dané vodě plave i za cenu toho že domů odjedu bez záběru. Nejradši mám však výpravy minimálně na týden, kdy jsem ochoten si na záběr počkat i několik dní s naprostou pokorou a trpělivostí. Tahle myšlenka není neúctou k malým rybám, jak by se mohli někteří domnívat, je to čistě můj pohled na kaprařinu jako takovou a hlavně na to, proč jsem s ní začal a pokračuji se stejným zápalem dodnes.

Všem přeji krásné chvíle u vody, Martin Jandík.