Download!Download Point responsive WP Theme for FREE!

The Amazing Bled

The Amazing Bled

Určitě již každý z vás zažil v životě něco zvláštního. Něco, za co snad mohla náhoda, možná osud, možná něco jiného. I já jsem to zažil. Příběh, který začal dávat smysl až s odstupem času. MuseloPříprava před odjezdem se udát spoustu věcí, abych pochopil, že v životě nikdy není nic předem daného…i když snad ano?

Pokusím se vám tedy vyprávět můj příběh. Tento příběh se začal psát už před několika měsíci. Stalo se toho spoustu u mě ve firmě. Přišli nový zaměstnanci, bylo hodně práce a chystaly se nové projekty. Domluvili jsme se tedy s přítelkyní, že letošní rok dovolenou oželíme a pojedeme jen na pár dní někam u nás v Čechách. Jenže při pohledu na naše děti, které moře milují, jsem musel změnit názor. Nakonec padla volba na Chorvatsko a odjezd konec června. Už pět let po sobě jezdíme vždy do Itálie a přišlo nám jako dobrá myšlenka to změnit. No bohužel nebylo tomu tak. Lidé v chorvatské Istrii byli velmi nepříjemní a paní domácí, u které jsme bydleli, už byla kapitola sama pro sebe. Říkali jsme ji ,,jedubaba,, což ji vystihovalo dokonale. Jediné co stálo za to, bylo moře a život v něm. Naštěstí alespoň děti si tu dovolenou užili, což bylo pro nás důležité. Při cestě zpátky jsme míjeli slovinské jezero Bled. Dlouho o této vodě sním a poprvé byla opravdu na dosah ruky. Ale chuť být už doma byla silnější a já tedy pokračoval v cestě. Asi po týdnu, kdy jsme se všichni vzpamatovali z chorvatského šoku, mě napadlo si jet spravit chuť bez dětí na pár dní do Itálie. Jen co jsem to oznámil doma přítelkyni, byla nadšením bez sebe. Vybrali jsme hotel, kam můžou i pejsci, protože bez nich nikam nejezdíme. Termín odjezdu byl až začátek září a nás čekali dlouhé dva měsíce odpočítávání naší vytoužené společné dovolené. Asi tři týdny před odjezdem přítelkyně volá do hotelu, aby potvrdila náš příjezd. Paní na druhé straně sluchátka se jí ptá, jak velcí jsou naši psi. Odpovídá ,,smalldogs, 20 a 30kg,,. Chvilku bylo ticho a pak paní odpovídá, že to jsou Grosse Hund a oni mají kleine Zimmer! Tak to jsme nečekali. Dva nebo tři dny se snažíme vymyslet náhradní plán. Vše opět selhává a nám docházejí nápady. Pak jsem si vzpomněl na cestu kolem slovinského jezera Bled. Myšlenka krásná, ale jak přesvědčit přítelkyninu představu společných chvil u moře na pláži za celodenní kaprařský maratón na Bledu? To bude zajímavý oříšek. Naštěstí pro mě je kemp Bled na hodně vysoké úrovni a zároveň jsem slíbil, že nebudu u vody sedět celý den. Což mi až tak nevadilo, sám jsem chtěl krásy jezera poznat i z jiného pohledu, než jako rybář. A tak moje milá svoluje k naší první společné zahraniční výpravě. Pro mě začíná týden, během kterého se musím dovybavit vozíkem, kterým budu rybářskou výbavu dostávat k vodě. Novými 12ft pruty, léta totiž používám 10ft a ty by nemusely stačit. V neposlední řadě také informacemi o lovných místech. Díky přátelům, které kolem sebe mám, se vše zvládlo a já se nemohl dočkat odjezdu.

Den 1.

Hlídání zařízené, já vše zabalené a může se vyrazit. Cesta do Slovinska utekla strašně rychle. My se ani nenadáli a už jsme stáli na břehu tohoto horského jezera. Okamžitě nás odzbrojují dominantní vrcholky Alp, které z nás dělají malinkaté blešky. Nádherně čistá voda, přímo vybízí ke koupání a díky vyvěrajícím termálním pramenům je voda i překvapivě teplá. Ubytováváme se v kempu Bled.To je on, šupík který se nechal ulovit i s den starým utrženým návazcem v tlamce. Musím vyzdvihnout luxus, se kterým se v tomto zařízení setkáte. Neustále čisté toalety, krásné sprchy, přípojky na elektriku, pro milovníky luxusu chatky s vířivkou a hlavně neustále usměvavý a ochotný personál. Parkujeme auto, stavíme předstan a jde se na obhlídku jezera. Doma jsem sice tuto vodu měl dokonale zmapovanou na mapách, ale realita je prostě úplně jiná. Také jsem ji mnohokrát dříve navštívil skrz videa, které natočili rybáři lovící tam již přede mnou. Předem jsem měl promyšlenou taktiku lovu a byl jsem zvědavý, jestli místa, ze kterých jsem chtěl lovit, budou obsazena nebo ne. Na Bledu je známých několik míst, na které je vyvíjen obrovský rybářský tlak. Tohle není nic pro mě. Vždy jsem šel jinou cestou než ostatní a představa, mít několik rybářů na každou stranu od sebe, se mi vůbec nezamlouvala. Obešli jsme jezero a na top místech se mačkalo asi zhruba dvacet kaprařů. Šílený pohled na to, jak se tam mezi nimi proplétají turisti. Na druhé straně jezera to ale bylo úplně o něčem jiném. Potkal jsem tam jen dva rybáře, z toho jeden chytal dravce a druhý chytal poslední den. Tohle jsou ta místa pro mě! Sice nejsou tak produktivní, co se úlovků týče, ale věřil jsem,že ryba musí byt i tady. Ještě v noci znovu obcházím břehy jezera a naslouchám, kde se kapři zdržují. Mohutnými výskoky o sobě dávají vědět a jsou přesně tam, kam chci následující tři dny chodit lovit. Co víc si přát. V noci, když se chystám spát, mi kolem auta prošli tři kluci s vozíčky, vracející se z lovu. Trošku mě přepadla úzkost z toho, že by mi mohli moje vytipovaná místa zabrat. Dávám si tedy budík na 3:30hod a snažím se usnout. Nejde to. V hlavě si přemítám všechny možné situace, které mě následující den čekají. Tato výprava mě stála spoustu úsilí a neúspěch je na tomto jezeře bohužel běžný.

Den 2.

Ostrov, okolo kterého se zdržují velké rybyUsínám asi jen na hodinu. Budík zvoní. Rychle skládám vozíček a nakládám všechny věci. Při nakládání posledních věcí kolem mě projede někdo s vozíčkem. Říkám si ,,sakra ten je rychlej,, a doufám, že nebude sedět na mém místě. Vyrážím k vodě. Vozík od Trakkeru sedí výborně i při maximálním nákladu. Ovladatelnost je taky skvělá. Potichu přijíždím na místo, ale kousek vedle už někdo vybaluje. Je to onen kluk, co vyjel o minutu dřív než já. Zastavuji kousek od něj a přemýšlím co dál. No nic, půjdu se ho zeptat, jestli nebude vadit, když si sednu opodál. Jdu směrem k němu a v šeru začínám rozpoznávat známou tvář. Pozdravím a ptám se, jestli bude ok, když si sednu kousek vedle. Prý že to není problém. Při vybalování neustále přemýšlím, odkud se my dva známe. Dáváme se krátce do řeči a pak nám to dochází. Potkali jsme se totiž před dvěma lety na zimních závodech na Roudnici. Je až neuvěřitelné, jak je ten svět malý. Skládám spombovýprut a zahakuji odhozový echolot. To snad ne, on nefunguje! Čtvrt hodiny s ním zápolím a prostě nic. Říkám to novému parťákovi a ten se hned nabídl, že má svůj, ale ne tady. Odpoledne ho donese a zapůjčí mi ho. Prohazuji místo zatím  alespoň olovem a počítám vteřiny od dopadu olova na hladinu. Jednoduchá, ale účinná pomůcka. Asi deset metrů od břehu je hrana a tam to rychle padá odhadem tak do 10-12m. Zhruba 80m od nás jsou lana, která vytyčují plavební dráhu, takže moc místa pro lov není. Nevadí, jeden prut umisťuji těsně Bojovné a silné ryby, to je Bled.před lana a druhý nechávám spadnout na dlouhou hranu. Zhruba po půl hodině má záběr Zdenda, běžím k němu, ale bohužel o rybu přichází v již zmíněných lanech. Škoda, těšil jsem se, že uvidím prvního bledského kapra mojí výpravy. Čas letí jako šílený. Všichni, co chodí k vodě, to moc dobře znají. Je deset hodin a já balím. Zdenda zůstává až do večera, ale já slíbil svojí paní, že nebudu jen rybařit. S těžkým srdcem odcházím. Vracím se do kempu, vše opět uklízím a jde se na oběd do nedaleké restaurace. Jídlo i káva byli luxusní a my se nacpaní šli válet na pláž. Nakonec  to až tak špatné není. Je nádherně a my si užíváme jeden druhého. Blíží se podvečer. Začínám opět nakládat svůj long vehicle a vyrážím ke Zdendovi na stejné místo ,kde jsem lovil ráno. Podává hlášení, že za dobu jeho přítomnosti se nic zvláštního nestalo. Půjčuje mi echolot a já si ověřuji to, co jsem zjišťoval jen olovem. Hloubka je zde 10-11m a nic zvláštního na dně. Hledám proto jen tvrdá místa. Zůstávám u toho, kdy jeden prut nahazuji těsně k bojkám s lanami a druhý jen asi 30-40m před sebe. Vzdálenější prut chci udělat co nejatraktivnější, proto zde budu krmit menšími dávkami až do

opravena fotosetmění . Krmím zde boiliesem Banana o velikosti 20mm, přelité Aminokomplexem a zasypané Powderem. Pod háček dávám boilies stejné příchutě i velikosti, ale ve verzi Rambo, ještě přelité esencí Banana a NHDC. Tohle odlehčené a tvrdé boilies je opravdovou zbraní na všechny velikosti kaprů. Na druhém prutu se pokusím vše přizpůsobit ulovení velké ryby, proto krmím vždy jen jednou a větším božstvím nijak neupraveným 20mm boiliem EliteStrawberry a pod háček používám boilie Rambo opět stejné příchutě i velikosti, jen už bez esencí.  Do 22hod je naprostý klid. Poté se spustil úžasný koncert skákajících kaprů. Takový jsem ještě nezažil. Bylo to jako vlna Tsunami, která se na nás řítí. Kapři se každých pár minut přibližovali z volné vody blíž a blíž k našim montážím. Byla to hra o čas, podmínky pro lov na Bledu jsou velmi přísné a chytá se jen do 23hod. Při porušení je Slovinská stráž nekompromisní a neváhá pokutovat až do výše 500eur a zákazem rybolovu. Do konce lovu zbývají poslední minuty. Rybí koncert je již přímo u nás, ale je 23hod. Bohužel musíme balit. Vím alespoň, že ryba tady je a musím se sem ještě ráno vrátit. Pak se uvidí co dál. Kolem půlnoci jsem u auta,uklízím vybavení a  jdu do sprchy. Dlouho po jedné usínám.

Den 3.

Je 3:30hod a budík mě probírá z tvrdého spánku. Ve čtyři máme sraz se Zdendou u auta ,tak sebou musím hodit. Nakládám věci na vozík, mezitím doráží parťák, který bydlí dál v kempu a vyrážíme. Opět mám nervy na pochodu, aby někdo neseděl na našich místech. Je to dobrý, nikdo nikde. Všichni se tlačí úplně na druhou stranu, což nám hraje do karet. Potichu přijíždíme na místo a já okamžitě slyším krmící se ryby v banánovém krmelišti, které jsem jim tam den předtím nechal.Bez dalšího krmení jen s PVA obsahující Aminopeletky nahazuji oba pruty. Rozbaluji židličku a pomalu se mi zavírají oči. Ze spánku mě po chvilce probírá opatrné jedno pípnutí. Otvírám oči ,abych zkontroloval který prut to je. Byl to vzdálenější prut, šeptám Zdendovi ,,už se mi v tom válejó,,. Jen jsem to dořekl, dostávám záběr na prut nahozený kousek od břehu. Je to tady! Adrenalin zaplavuje celé moje tělo. I když chytám kapry už spoustu let, pokaždé se mi rozklepou kolena. Tah ryby je plynulý, což ukazuje na větší kousek. Asi po 15min. opatrného zdolávání je ryba konečně u břehu. V průzračné vodě vidím šupíka odhadem 11-12kg. Parťák mi ho ochotně podebírá a společně ho pokládáme do podložky. Při vybírání háčku mě však najednou něco zarazilo. Nepoznávám ani svůj háček a ani svojí montáž. Zesiluji svit čelovky a nechápavě více otvírám kapří tlamku. Ano je tam i moje motáž, krásně seděla ve spodním pysku a asi centimetr od ní je tahle cizí. Vzpoměl jsem si na včerejší Zdendovu ztracenou rybu a volám ho zpátky. Ukazuji mu Bledský pitbull.nalezenou montáž a on ji se smutkem v očích poznává. Po tomto šoku nahazuji zpět prut a usedám do židličky. Ne však na dlouho! Tentokrát se roztáčí cívka u vzdálenějšího prutu. Co roztáčí, ona doslova hoří, jakou rychlostí kapr bere metry vlasce. Snažím se kapra zastavit, ale je nekompromisní! Z cívky ubývá vlasec a mě se v hlavě přehrávají hororové scénáře. ,,Jsou tam sakra ty lana, co když do nich vjede,,. Riskuji a utahuji brzdu ještě víc.Kolena se stále klepou, ale kapr zastavuje! Konečně tu ohromnou sílu pomalu otáčím a modlím se, aby o lana nezavadil při cestě zpět. Už teď vím, že na prutě je velká ryba. Tupý tah, kdy myslíte, že máte na prutě pytel pšenice, je vždy tím správným znamením.  Pomaličku ho parťákovi navádím do podběráku. Háček i šňůrka RidgeMonkey drží do poslední chvíle tam ,kde mají. Je taaaaam!!! Můj výkřik musejí slyšet až dole u moře. Vyndaváme kapra z vody a je nám jasné, že to je kapr z kategorie 20+. Při vážení se váha zastavuje po odečtení saku na neskutečných 21kg. Kapr leží v podložce a já se na něj nemohu vynadívat. Starý dvoubarevný kapr s obrovským břichem. To jsou ryby, které miluji, pro které tohle vše dělám. Zapaluji si svůj vítězný doutník a užívám si nádherný pohled na vycházející slunce nad Alpami. Do deváté hodiny se už žádný záběr nedostavil a tak začínám balit. Domlouvám se ještě se Zdendou, že večer bych rád chytal na jiném místě, jestli se přidá. Souhlasí a tak si domlouváme sraz na 17hod. Do té doby mám spoustu času  poznat další krásy jezera. Po opět parádním obědě, mimochodem měl jsem luxusní burger, vyrážíme navštívit Bledský hrad. Teda řeknu vám, že tolik schodů jsem ještě po hromadě neviděl. Pěkně jsme si s mojí milou mákli, ale ten výhled, který se nám naskytl po dosažení vrcholku, stál za to! Mohl bych tam sedět hodiny a při tom přemýšlet, která místa místní kapři nejvíc navštěvují, kudy proplouvají a kam se uchylují v noci. Bože jak nádherné je to místo. Blíží se však opět moje hodina lovu, tak se pomalu vracíme do kempu. Ještě nám dělám kávu a pomalu připravuji vozík. Slušně už nějakou chvíli prší, takže natahuji Geoffa a vyhlížím parťáka. Konečně je tady a náš konvoj může vyrazit. Nové místo je poměrně daleko a cesta s vrchovatým vozíkem těžká. Ale ani jeden na sobě nedáváme únavu znát. Touha po ulovení trofejního kapra, nás žene vpřed. Jsme na místě. Dávám parťakovi na výběr stranu, na které chce chytat. Přece jenom já už ryby měl a on byl zatím bez úspěchu, který jsem mu opravdu přál. Vybírá si a oba jdeme prozkoumat dna před námi. Vzájemně si pomáháme, nejdříve držím tablet já, když si dno prohledává Zdenda a pak on mě, když prohazuji zase svoje místo. Mám před sebou asi tak 10m plochu s malou hloubkou a pak to okamžitě padá do 16m. Oba dva pruty umisťuji na tuto dlouhou hranu ve vzdálenosti asi 50m od břehu. Nástrahy neměním, svojí taktice věřím na 100%. Počasí bylo ideální na lovPoctivě prokrmuji obě místa a nezbývá než čekat. V podvečer dostává záběr konečně i Zdenda! Bohužel se jedná asi o 3kg kapříka. Čas doslova protéká mezi prsty. Opět se opakuje kapří koncert jako u předešlého místa. Jako kdyby kapři přesně věděli, že ve 23hod musíme opustit svá místa a oni se tam pak mohou bez obav nakrmit. Nedokážu vám popsat pocity, když 30min před koncem chytací doby vám nad montážemi skáčou kapři patřící do kategorie 20+. Bohužel, čas byl tentokrát rychlejší a my musíme balit. Po cestě zpět se domlouváme, že poslední den budeme ráno chytat na místě, kde jsem dnes ráno byl úspěšný a večer se vrátíme zase sem. Když náš ranní checkpoint míjíme, oba si svoje místa na ráno ještě prokrmujeme. Teď už jsem konečně v autě a snažím se usnout. Moc to ale nejde, pořád si promítám ten úžasný den, který jsem zde prožil.

Den 4.

Opět zvuk budíku. Začínám ho nesnášet. Za posledních několik dní jsem naspal dohromady jen pár hodin a z postele se mi opravdu nechce. Ale musím! Je to poslední den lovu a chci mu dát opět maximum. S parťákem jsme už synchronizovaný jako siamská dvojčata a společně opouštíme kemp. Blížíme se na místo a já už zase slyším převalující se velké kapry. Tentokrát byli ale vytažení více na vodu. Taktika je jasná, zhoupnout potichu montáže do vody a v tichosti bez krmení počkat na záběr. Chvilku po náhozu dostávám opět rychlý záběr. Boilies EliteStrawberry doslova čaruje!Je chvilku po dešti a už zase můžu připravovat svoje návazce.Ryba má sílu, ale je poznat že se nejedná o velkou rybu. I tak mám radost, když mi kapra Zdenda podebírá! V podložce dlouhému šupíkovi odhadujeme něco kolem 13kg. Rychlá fotka a šup s ním zpět do jeho domova. Nástrahu neměním a rychle nahazuji. Pokládám prut do vidliček a jdu si přehrát fotky do mobilu. Z mého kochání se fotkami mě vyrušuje až razantní záběr opět na ten stejný prut. Začíná tvrdý souboj. Zdejší ryby, ať ty menší nebo ty velké, jsou opravdu bojovné a nenechají vám ani metr vlasce zadarmo. Vychutnávám si tento souboj až do úplného konce, který ukončuje až můj kolega podebráním tohoto nádherného lysce. Krásný pupek a zvláštní hlava, která je podobná vzteklému pitbulovi, z tohoto úlovku dělá zase něco jedinečného. Byť jeho váha nepřesahuje onu magickou hranici. S nadšením se s ním fotím a při pouštění děkuji za nádherný zážitek. Prut vracím do stejných míst, ale kapří koncert končí tak rychle ,jak přišel. Začínám už ale pomalu chápat chování místních kaprů. Ke břehu do menších hloubek jezdí jen na noc, kdy je na břehu absolutní klid a mohou se zde nerušeně krmit. Na den se pak vrací do větších hloubek ve středu jezera, kde opět nachází trošku klidu. Proto dnes balím pruty už v osm hodin a odcházím zpět do kempu. Beru svou milou na poslední oběd, poté do kavárny na místní specialitu. Zvláštní, ale dobrý dort. Je nádherně a tak se i s pejskama jdeme naposledy vyvalit na pláž. Fascinuje mě, jak naši pejsci nikomu nevadí, naopak si je každý chce hladit a s úsměvem na ně pomlaskává. To jsme v Chorvatsku nezažili ani jednou. Je to k zamyšlení, dvě země, které spolu sousedí, téměř stejná řeč, ale úplně rozdílná mentalita. Další důležitou věcí je že ve Slovinsku se dá bez problémů platit Eurem! To v Chorvatsku si za Eura nekoupíte ani rohlík. Začínám se do tohoto místa čím dál tím víc zamilovávat. Den utekl jako voda a je to tady! Poslední večer, který mohu strávit lovem na tomto nádherném místě. Náš konvoj se dává do pohybu. Na místo dorážíme někdy kolem 17:00hod. Projevuje se na mě nedostatek spánku a velká únava z každodenně nachozených kilometrů s plně naloženým vozíkem. I přes to se snažím co nejrychleji místa prokrmit a nahodit svoje montáže. Druhy nástrah neměním. Jedinou změnu je, že levý prut nahazuji tak daleko, co mi síly stačí. Doufám, že se tím pádem kapři dostanou k mé nástraze dřív, než  bude konec lovu. Pruty jsou ve vodě a já konečně usedám totálně vyčerpaný do židličky. CZEE3989Upřímně si teď přeji, ať už je 23hod a já si můžu jít lehnout a pořádně se konečně vyspat. Čas letí jako šílený. V půl jedenácté se již pomalu smiřuji s tím, že i třetí večer budu bez záběru. Do teď totiž všechny záběry přišli v ranních hodinách. Svatý Petr tomu však chtěl jinak a 15min před koncem lovu mi vystřeluje prut jako šílený. Já totálně nepřipravený letím po strmém břehu bez čelovky, abych zastavil tu šílenou jízdu. Zvedám prut a na konci cítím několik prudkých škubnutí. Říkám parťákovi, že bude nejspíš asi malej. Najednou ryba vyráží proti mě a já nestíhám dovíjet. Teď už s jistotou potvrzuji, že je fakt malej. Jen jsem to dořekl, ryba zastavuje. Prut se ohýbá do maxima a ryba nekompromisně vyráží zpět do hlubin jezera. Cívka mi doslova hoří pod prsty! Volám na Zdendu, ať mi rychle přinese prsačky a čelovku. Cítím, jak se vlasec dře o deset metrů vzdálenou hranu a vím, že musím rychle do vody. Konečně je tady! Rychle se nasoukám do prsaček a s prutem nad hlavou následuji kapra do hlubin. Po dvaceti minutách urputného souboje už mi začíná být v chladné vodě zima, ale nevzdávám se. Konečně vidím ve světle čelovky ,jak se kapr přede mnou převalil a ukázal nám to obří kormidlo. Teď už je jasné, že je to ten ,,pan kapr,, pro kterého tohle šílenství děláme. Za dalších deset minut, už mu konečně docházejí síly a pomalu ho navádím do podběráku. Je tam, yessssss!!! Nádherný tmavý lysec o váze 23kg! Co víc si od posledního večera přát. Jsem vyčerpaný, ale šťastný! O tomhle jsem snil a teď je to tady. Musím ale poděkovat kamarádovi Zdeňkovi, celou výpravu jsme chytali vedle sebe a on, i když nebyl tak úspěšný jako já, pokaždé ochotně asistoval u každé mojí chycené ryby. Vždy s úsměvem poblahopřál a těšil se společně se mnou z každého záběru. To už se dnes bohužel moc nenosí a za to mu patří velký dík! Rána na které se nezapomíná.

Ani na konci tohoto příběhu stále nevím, jestli za to vše, co jsem zažil, mohla náhoda, nebo je to osud, který řídí naše životy. Zrušená rezervace v Itálii, odjezd na Slovinské jezero Bled, tam se po několika letech potkat brzo ráno na břehu se známou tváří a nakonec ještě chytit rybu, kterou on hned první den ztratil. Nějak moc náhod najednou nemyslíte? Každopádně jsem moc rád za krásný čas strávený se svojí přítelkyní a také za nového kamaráda, se kterým jsme si tam užili spoustu zábavy a už teď plánujeme další společnou výpravu.

Přeji všem spoustu krásných chvil u vody.

Za team ImperialBaits/RidgeMonkey CZ

Martin Jandík

 

 

 

Add a Comment

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *